V prostorách našeho wellness centra Ostrov s krytým bazénem je vám k dispozici kromě jiného i parní sauna pro 4 osoby. Teplá mlhová lázeň (45 °C, 100% vlhkost) působí blahodárně na dýchací cesty, celkové uvolnění těla a je vhodná i pro kardiaky, děti nebo ty, kterým nevyhovuje klasická finská sauna.
To, že pobyt v páře má blahodárné účinky na lidskou psychiku i fyzickou pohodu, se ví už více než tisíc let. První zmínky o pobytu v parní sauně se objevily už v desátém století, ve Středověku se jednalo o poměrně běžný způsob relaxace. Svou saunu, sice fungující na trochu jiném principu než ty dnešní, měla tehdy každá vesnice.
V dnešní době sice parní sauny stojí trochu v pozadí klasických saun a infrakabin, ale je to skutečně jeden z nejpříjemnějších způsobů celkové relaxace. Parní sauny bojují taktéž s předsudky ohledně hygieny – vlhké a teplé prostředí je sice ideální pro mikroorganismy, nicméně předsudky nejsou na místě. Provozy parních saun jsou nejpřísněji hlídané a podléhají striktním hygienickým opatřením. Relaxaci v nich si tedy můžete dopřávat naprosto bez obav.
Prohřívání v parní sauně má, kromě zvýšení pohody organismu, celkové stimulace, léčby revmatismu, dýchacích obtíží nebo např. celulitidy, hlavně preventivní účinky. Z tohoto důvodu se jedná o legitimní lázeňskou proceduru. Pobyt v parní sauně totiž zvyšuje jak prokrvení organismu, tak zvýšení celkové odolnosti vůči onemocnění horních cest dýchacích. Pro mnoho z nás je také příjemné, že po ukončení procedury v potírně parní sauny není nutné podstoupit šokové ochlazování. Blahodárný účinek pobytu v páře totiž spočívá hlavně v expozici v teplé mlze.
Parní sauna našeho wellness centra je vám k dispozici denně od 8:00 do 21:00, případně po předchozí objednávce při soukromých pronájmech wellness centra.
Národní parky na česko-německé hranici vás ohromí svou monumentálností. Saské Švýcarsko se nachází jižně od Drážďan na hranici s Českým Švýcarskem. Oblast je z velké části součástí stejnojmenného národního parku. Národní park Saské Švýcarsko je jediným skalním národním parkem v Německu.
Součástí parku jsou Labské pískovce vzniklé erozí v období křídy (druhohory). V malebné krajině zde díky nezaměnitelnému mikroklimatu sídlí bezpočet vzácných druhů rostlin a zvířat.
Národní park Saské Švýcarsko byl jistou inspirací pro založení národního parku na české straně. Ten vznikl v roce 2000, tedy 10 let po tom německém. Mezi parky České a Saské Švýcarsko probíhá intenzivní spolupráce při pořádání společných akcí (mezinárodní programy, informačně-vzdělávací projekty) v rámci oblasti Labských pískovců. Saské Švýcarsko je se svou rozlohou necelých 100 km2 jedním z menších parků v Německu, zato ale patří mezi bezpochyby nejatraktivnější.
Ráz národního parku Saské Švýcarsko se od Českého velmi liší. To je zapříčiněno zejména tisíciletým prouděním Labe, silnějšími erozními vlivy, jiným složením pískovce, ale také výrazně rozvinutějším cestovním ruchem. Najdeme zde vyšší skalní věže, více stolových hor, ale také uměle vytvořené atrakce s kulisami pískovcových skal (skalní divadlo v Kurorth Rathen, skalní most Bastei a další).
Krásy Saského Švýcarska nelze, obdobně jako toho Českého, poznat za den. Proto jsme pro vás vytvořili seznam nejzajímavějších cílů v Českosaském Švýcarsku i seznam cyklo výletů, abyste si mohli vychutnat krásy oblasti, ve které rozjímali Goethe, May i významný doktor Kneipp, který zde začal praktikovat své dodnes ceněné lázeňské procedury. Relaxujte, objevujte a užívejte si nevšedních rozhledů do neposkvrněné krajiny.
Cítíte úbytek energie? Únavu? Bolí vás záda? Potřebujete ulevit od svalového napětí? Nebo si chcete jenom dopřát příjemnou relaxaci při rekondiční masáži a uvolnit smysly i tělo při aromaterapeutické masáži? Součástí nabídky našich wellness služeb jsou masáže, které provádí naši profesionální maséři.
Specialitou našeho hlavního maséra Milana Vavrušky je Dornova metoda, tj. jemná ale dynamická manuální terapie, která vrací klouby a obratle do původních pozic. Tento světoznámý typ terapie Dietera Dorna dokonale ovládá jen pár desítek terapeutů u nás. Milan Vavruška je certifikovaným dornovým terapeutem, s více než dvacetiletou praxí v oboru. Kromě Dornovy metody se Milan specializuje na přírodní léčbu, např. energetickou terapii Reiki; thajské masáže (Milan byl žákem mistra Borise Tichanovského) a kompletní poradenství ve výživě, kineziologii a aromaterapii. Milan se po několikaleté fyzioterapeutické stáži v Irsku, Tibetu a Německu usadil v blízké osadě Rájec u Tisé a pokračuje v rodinné tradici masérů a terapeutů.
Pokud byste během wellness víkendu v našem wellness hotelu rádi využili rekondiční, nebo sportovní masáže, poznáte se s naší masérkou Alenou Vlkovou, DiS. Její doménou jsou právě rekondiční masáže pro odstranění bolestí, svalového napětí nebo křečí. Díky své kvalifikaci profesionální fyzioterapeutky se s vynikajícími výsledky věnuje sportovním masážím pro vrcholové sportovce a dále kompletnímu výživovému a pohybovému poradenství.
Jak Alena, tak Milan doplňují naši nabídku masérských služeb o aromaterapeutické masáže, masáže lávovými kameny nebo thajské masáže. Jejich služeb můžete využít při objednání masáže na recepci kdykoliv během vašeho pobytu; případně formou našich výhodných pobytových wellness balíčků, které jsou součástí nabídky našeho wellness hotelu. Prohlédněte si naši aktuální nabídku masáží.
Lokalita našeho hotelu v přírodě náleží do oblasti známé pod zlidovělým názvem České Švýcarsko, resp. nepřesně Českosaské Švýcarsko. Toto pojmenování má kořeny v 18. století. Romantikům putujícím místní krajinou natolik učarovala, že ji připodobnili švýcarskému podhůří Alp. A protože jejich přirovnání nebylo rozhodně daleko od pravdy, přídomek „Švýcarsko“ zůstalo tomu Českému i Saskému dodnes. Českosaské Švýcarsko je podivuhodný svět skalních věží, měst a roklí, které vznikly před sto miliony lety, kdy se v celé oblasti rozprostíralo mělké moře. Po jeho ústupu vznikla zdejší pohádková krajina.
Českosaské Švýcarsko hostí desítky vzácných rostlin a živočichů. Najdete zde například tesaříka, rysa ostrovida, sokola stěhovavého, lososa atlantského a ze říše rostlin stovky mechů i vzácných lišejníků. Díky přírodním krásám a vzácné fauně i flóře spadá oblast do CHKO Labské Pískovce a stala se vyhlášeným národním parkem.
Národní park České Švýcarsko vznikl v roce 2000. Hlavním předmětem ochrany jsou unikátní pískovcové útvary a místní biotop. Pískovcové skalní věže, stěny, brány a města vznikly v důsledku alpinského vrásnění v období čtvrtohor a o jejich nynější tvar se s důvtipem postarala Matka příroda.
K nejznámějším skalním útvarům patří Pravčická brána, která se stala symbolem parku a zároveň národní přírodní památkou. Nedaleko se nachází zámeček Sokolí hnízdo.
České Švýcarsko spadá do okresu Děčín a leží mezi obcemi Hřensko, Chřibská a Brtníky – v blízkosti německých hranic.
Národní park má celkovou rozlohu 79 km². Z jižní a západní strany jej obklopuje Chráněná krajinná oblast Labské pískovce, ze strany východní Chráněná krajinná oblast Lužické hory. V parku se nachází zřícenina Dolského mlýna a několik skalních hrádků. V posledních letech byly také snahy rozšířit park také o lokalitu Tiských stěn a Děčínského Sněžníku, ale ty jsou prozatím pod ochranou CHKO.
Na Severočeský kraj dlouhá léta lidé zanevírali. Trpělo se předsudky, že je oblast zničená průmyslem. Za několik posledních let se ale z Českého Švýcarska podařilo udělat jednu z nejatraktivnějších turistických destinací u nás, a to především díky práci Národního parku Českého Švýcarsko; Destinačního fondu Českého Švýcarska; Klubu Českých turistů; projektu Brána do Čech; rozvíjející se příhraniční spolupráci s Německem a také nárůstu úrovně služeb turistického ruchu.
Ať už jedete na výlet, letní dovolenou, romantický víkend, wellness pobyt nebo s kolegy na firemní akci, určitě nebudete zklamáni. Vybrali jste správně. Nemáme moře, ale zato vám v blízkém okolí můžeme nabídnout ty nejúžasnější přírodní krásy světového formátu.
„Promiňte, že ruším, ale…“ Podobnou větou začíná spousta telefonátů vašich zákazníků, podřízených nebo šéfa, a to i v době dovolené. Zkuste si teď představit odpočinek v hotelu s bazénem na kouzelném místě v přírodě Českého Švýcarska, kde vás takto nikdo nevyruší.
Ano, v hotelu Ostrov není signál. Vůbec žádný! Ani zahraniční operátor. Říkáte si, že bez mobilu nevydržíte? Nemusíte se bát. Nás hotel je sice bez signálu mobilních operátorů, s okolním světem se ale spojíte přes pevnou linku (k dispozici na všech pokojích) nebo prostřednictvím WiFi internetu, který je k dispozici zdarma ve všech našich prostorách.
Zdánlivá nevýhoda, nepokrytí našeho údolí signálem mobilních operátorů, je ve skutečnosti obrovskou devizou. Ubývá bílých míst nedotčených operátory, v dnešní přetechnizované době je absence signálu i raritou. Mohutné skály ohraničující Ostrovské údolí brání vysílačům mobilních operátorů a zajišťují tak váš dokonalý odpočinek v hotelu uprostřed lesů, skal, rybníků a nedotčené přírody Českého Švýcarska.
Toho, jak dokonalý odpočinek je s vypnutým telefonem, si všímají i celostátní média. „Ticho je tu dokonalé.“ napsaly Hospodářské noviny v IN Magazínu o našem hotelu bez signálu.
Jak se vaří u nás na severu hodnotí i známý gastronaut Pavel Maurer ve svém pořadu na Radiožurnálu.
A to, že odpočívat bez signálu v hotelu v přírodě je velkým trendem, popsaly ve své reportáži věnované odpočinku bez mobilu i Události České televize.
Absence mobilního signálu v našem okolí má spoustu výhod – nerušený romantický víkend, rodinná dovolená v přírodě, firemní školení nebo teambuilding bez zvonících telefonů, které ruší soustředěnou práci. Máme desítky referencí hostů, kteří se pobytu v hotelu bez mobilu báli a nakonec si díky tomu volno naplno vychutnali. Za všechny uvádíme výstižnou hlášku slavného herce Alfréda Strejčka: „Jaká to slast, být někdy k nezastižení!“
Pokud byste i přes dostupnost pevné linky a WiFi internetu potřebovali občas „na signál“, nejbližší místa jsou 3 kilometry vzdálená křižovatka v Tisé u Turistické chaty, případně 300 metrů vzdálený vrchol masivu Ostrovských skal přímo před hotelem.
Zajímá vás, jak se spojit s přáteli bez mobilu? Inspirujte se v naší provokativní kampani www.bezsignalu.cz. ☺
Uprostřed hlubokých lesů a spleti skalních útvarů se v nadmořské výšce 450 m nalézá romantické údolí. Jakoby obr šlápl svou patou mezi skály a vytvořil tam důlek vyplněný vodními plochami a zelení luk, obklopeným věncem strmých, malebných pískovcových skal. Jenom na jednom místě na severní straně je toto dost nepřístupné místo napojeno na dlouhé skalní údolí saského Bielathalu klikatící se podél malé říčky, podle níž má údolí své jméno. Severní stranu údolí tvoří hřbet Grosser Schafberg, Velké ovčí hory s vyhlídkovým místem Grenzplatte. Na jihozápadní straně uzavírá údolí Mlýnská hora s Himmelreichem.
Toto údolí v dávných dobách navštěvované snad jenom lovci, pytláky, nebo lidmi nevalné pověsti, se začalo osidlovat poměrně pozdě, právě pro jeho odlehlost a obtížný přístup. Pravděpodobně někdy koncem patnáctého století se začali zde usazovat první lidé. Podél říčky v údolí Bielathalu se počaly budovat hamry, takže i v Ostrově byl postaven malý hamr, který zpracovával železnou rudu dobývanou v okolí Sněžníku. Výrobky, hlavně zemědělské nářadí, ale i dělové koule putovaly po cestě vybudované na východní straně údolí zpět do osady Sněžník. V té době nejspíše také vznikl název osady, nejprve německý Eyland - Eiland, v mnohem pozdější době český Ostrov. Původ názvu Eiland je poněkud nejasný. Je dosti pravděpodobné, že pochází z dánského Eyland - zavodněné louky nebo ze starofrieského Ei - voda, land - země, vodou obklopené území. A vody je v Ostrově opravdu hodně. V roce 1976 došlo k reformám pravopisu a tak se z Eylandu stal Eiland, což znamená malé, vodou obklopené území - Ostrov.
V roce 1706 hraběnka Marie Adelheid z Thunu založila sklářskou huť na místě zrušeného hamru, jenž ukončil svou výrobu z důvodu vyčerpání ložisek železné rudy na Sněžníku. Vyráběné skleněné zboží, misky, džbánky, ale hlavně barevné korálky se v nůších nosily přes kopec do obce Sněžník, pod kterou dříve až do roku 1740 Ostrov spadal. Sídlilo tu několik rodin sklářů, hamerníků a dřevorubců, kteří zásobovali sklárnu a dřívější hamr potřebným dřevem. Asi někdy kolem roku 1800 byla v osadě postavena hospoda s malým krámkem, zásobující zdejší obyvatele vším potřebným. Zda tehdejší hospoda stála na místě té dnešní nevíme, ale pravděpodobnější je místo přímo u hranic, u hraničního potůčku, kde hospoda stála až do roku 1946. Jmenovala se pravděpodobně "Gasthaus zur Mühle". Ještě o ní bude zmínka. Později byla také vybudována cesta do obce Tisá. Úzká a dosti strmá cestička vinoucí se na jižní straně skalním údolím Himmelreichu byla vydlážděná pískovcovými bloky a představovala po dlouhá léta jediný spoj s touto obcí. Jméno Himmelreich - říše nebes, dostala tato část Ostrova zřejmě podle toho, že když kráčíte strmou průrvou mezi skalami vzhůru, vidíte pouze strmé stěny skal a nad nimi se klenoucí nebe. Jen málokterý obyvatel se může pyšnit tím, že bydlí v "Nebeské říši".
Na konci devatenáctého století v období romantismu počali údolí Ostrova objevovat první turisté z německé strany. V té době činnost hamru i sklárny už dávno skončila. Údolí se pomalu začalo zabydlovat, postavily se nové hospody a ubytovny. Například "Hostinec u Lébla", kde se dnes nachází hospoda "Pod císařem". Později se zde postavil hotel "Meder" a "Zur Grenze", dále hospody "Günter’s Gasthaus", "Zum Bergkeller" včetně srubu "Wolf".
Od roku 1906 začalo také horolezecké dobývání zdejších vrcholů. Jako první byla saskými lezci slezena věž nazvaná Kořenáč, německy Wurzelstein. V roce 1913 už byly dostoupeny všechny význačné vrcholy v okolí Ostrova. Také tato činnost přispěla k tomu, že Ostrov se stal známým místem. První zmínka o lezeckých cestách v této oblasti se objevuje v horolezeckém průvodci vydaného Rudolfem Fehrmanemv v Drážďanech v roce 1908. Lezci se ubytovávali nebo se jen zastavovali v místních hostincích.
Zajímavá byla hospoda přímo u hranic, ba přímo na hraniční čáře. Pravděpodobně se jmenovala "Zur Mühle", protože v její blízkosti stával malý mlýn. Nízké stavení bylo postaveno tak, že kuchyňská část byla v Německu a lokál v Čechách. Dříve s tím neměli žádné potíže. Samozřejmě takovéto uspořádání poskytovalo přímo ideální podmínky různým pašerákům a přeběhlíkům. Ale fungovalo to dobře. Občas hospodu navštívili četníci, ať už němečtí nebo čeští, poseděli, popili, pokouřili a šli si zase svou cestou dále.
Nastal však rok 1945, hranice se uzavřely a umístění tohoto pozoruhodného stavení bylo nepřípustné a tak se milá hospoda zbourala. I se staveními, jež byla kolem. V té době stávaly v Ostrově mimo těchto dvou hospod také dva hotely a hotel s kavárnou, dnešní rekreační středisko ministerstva vnitra. Ovšem po roce 1945 v důsledku vysídlení převážně německého obyvatelstva vše zpustlo a v celém Ostrově zůstali pouze tři osadníci. Jediné stravovací a ubytovací zařízení, které zde vydrželo, byla dřívější hospoda "U Lébla". Kolem roku 1953 bylo v obci vybudováno vodní dílo, jež potrubím zásobovalo krajské město Ústí n. L. tolik potřebnou pitnou vodou. V budově dnešního rekreačního střediska ministerstva vnitra byla umístěna jednotka pohraniční stráže. Neustálé zostřování studené války a v podstatě otevřený Berlín dal podnět k vybudování hraničního pásma s ploty z ostnatého drátu a pruhy se signálními světlicemi. Ty byly později z důvodů častých planých poplachů, kdy o dráty natažené nízko nad zemí zavadila zvěř, zrušeny. Údolí bylo až do roku 1990 nepřístupné a přísně střežené. Veškeré objekty a chalupy buď obývali příslušníci policejních složek státu, nebo sloužili k jejich rekreaci. Jedinou připomínkou smutného období uzavření údolí je zpupně zabetonovaná anténa na příjem TV signálu na vrcholu Velké Ostrovské stěny. Tu sem pro krácení dlouhých chvil při rekreaci v Ostrově nechali umístit příslušníci SNB, hluboko do skály zavrtaná je na tomto místě jako němá připomínka jiných dob dodnes.
Dnes je Ostrov úplně jiný. Otevřený ráj horolezců, turistů a i nových stálých obyvatel. A tak tomu má být!
